Věda opatrně přiznává
Lidé jsou bytosti tvořené světlem
Biofotony. Lidské tělo je
vysílá, používá ke komunikaci a samo doslova existuje čistě na základě světla.
Věda
stále více souhlasí s poezií života: Jsme
více než jen atomy a molekuly, ze kterých sestává naše fyzické tělo, ale také
stvoření světla. Lidské tělo vysílá biofotony, může je vysílat a uvolňovat
skrze záměr mysli. Biofotony dokáží ovlivňovat zásadní procesy na úrovni
mezibuněčné komunikace a DNA.
Vezměme v úvahu, že lidské tělo
se formuje na bázi světla, vzduchu, vody, základních prvků zemské kůry a
nejméně 3 miliardy let starých informací obsažených v jádru jediné buňky nově
vznikajícího organismu. K tomuto tělu náleží duše schopná minimálně se pokoušet
porozumět původu svého těla a ducha. Vycházejíc z podivných podmínek naší
existence, fyzického vtělení jako takového, a faktu, že náš pozemský život je
formován slunečním světlem a vyžaduje průběžnou spotřebu slunečního světla
uchovávaného v podobě potravy, možná není úplně
tak od věci připustit myšlenku, že naše tělo emituje světlo. Ultraslabé
fotonové emise (UPE) s viditelností tisíckrát menší, než je citlivost lidského
oka. Zatímco pro nás jsou neviditelné, tyto částečky světla ( nebo
také vlny - podle toho, jakým způsobem je měříte) patří do viditelného
elektromagnetického spektra (380-780 nm)a dají se měřit moderními vědeckými
přístroji.
Fyzické a „mentální“ oko vysílají světlo
Oko samo o sobě, průběžně
vystavované silným fotonům, které procházejí řadou několika očních tkání,
vysílá spontánní a viditelné, světlem vyvolané tzv. Ultraslabé fotonové emise.
Existuje hypotéza, že viditelné světlo způsobuje zpožděnou bioluminiscenci
uvnitř oční tkáně vystavené světlu, což by nabízelo vysvětlení původu
negativního přetrvávajícího obrazu v oku. Světelné vyzařování oka bylo také
pozorováno ve vztahu k energetické výměně v mozku a oxidačnímu napětí v mozku
savců. Bókkonova hypotéza tvrdí, že fotony uvolněné chemickým procesem uvnitř
mozku vytváří biofyzické obrazy během vizuální představy, a současná studie
prokázala, že když
si pozorovaní účastníci aktivně představovali světlo ve velmi tmavém prostředí,
jejich záměr měl za následek významné zvýšení hodnot ultraslabých fotonových
emisí. To zároveň odpovídá předpokladu, že biofotony nejsou
výhradně vedlejší produkty buněčné výměny, ale spíše, jelikož jejich intenzita
uvnitř buněk může podstatně převyšovat tu vnější, je možné, že by mysl měla
přístup k této energii vhodné k vytváření vlastních biofyzických obrazů během
vizuálního vnímání a představování. Naše buňky a DNA používají biofotony k
uchovávání a předávání informací.
Buňky
mnoha živých organizmů zjevně používají biofotony ke komunikaci, což usnadňuje
přenos energie/informací, který je mnohanásobně rychlejší než chemická reakce.
Podle studie z roku 2010 „byla demonstrována mezibuněčná komunikace mezi
rostlinami, bakteriemi, živočišnými neutriofilními granulocyty a buňkami
ledvin.“ Bylo zaznamenáno a doloženo, že „různá stimulace spektrálním světlem
(infračervené, červené, žluté, zelené, modré a bílé) na jednom konci
senzorického nebo motorického nervového zakončení měla za následek významné
zvýšení biofotonické aktivity na konci druhém.“ Světelná
stimulace tedy může používat biofotony k propojování skrze neurální vlákna jako
prostředky komunikace. Dokonce i na molekulární úrovni naší
genetické databáze můžeme DNA chápat také mimo jiné jako zdroj biofotonových
emisí. Vzorec DNA je na biofotonech natolik závislý, že má vlastnosti podobné
excimerovému laseru, což jí zajišťuje uchování ve stabilním stavu daleko od
prahu teplotních výkyvů.
Technicky
vzato, biofoton je elementární částice nebo kvantum světla neteplotního původu
ve viditelném a ultrafialovém spektru vyzařované biologickým systémem.
Věda se všeobecně domnívá, že jsou výsledkem energetické výměny uvnitř našich
buněk nebo, chcete-li, vedlejší produkt biochemických reakcí, v nichž sledované
molekuly jsou výsledkem bioenergetických procesů zahrnujících druhy aktivního
kyslíku. Cirkadiánní výkon lidských biofotonů Protože se energetická výměna
uvnitř těla mění podle cirkadiánního modelu, také biofotonové záření se mění
podle osy denní doby. Výzkum zmapoval jasné anatomické umístění v těle, kde
jsou biofotonové emise silnější a slabší vzhledem k denní době: Všeobecně,
fluktuace fotonů v těle byla nižší ráno než během odpoledne. Oblast hrudníku a
břicha vyzařovala nejméně a nejstabilněji. Oblast hlavy a paží vyzařovala
nejsilněji a ponejvíce přes den. Spektrální analýza nízkých, středních a
vysokých emisí z horní přední části pravé nohy, čela a paží v rozsahu
citlivosti fotonásobiče ukázal největší spontánní vyzařování v 470 – 570 nm.
Střed dlaně vykázal emise vyšší než 420 -470 nm v zimním a podzimním období.
Spektrum opožděné luminiscence z ruky ukázalo stejné hodnoty jako spontánní
vyzařování.
Meditace a užívání bylin ovlivňuje výkon biofotonů
Výzkum se kromě jiného zabýval
rozdílem mezi vyzařováním lidí praktikujícími meditaci a těmi, kdo meditaci
neprovádějí. Lidé meditující pravidelně měli spíše nižší ultraslabé emise, což
se připisuje nižšímu počtu reakcí volných radikálů v jejich tělech. Pro
zajímavost byla podrobena klinickým testům také bylina dobře známá svými
protistresovými účinky na účinek snižování biofotonových emisí u lidí. Studie
publikovaná roku 2009 v magazínu Fytoterapeutického výzkumu zjistila, že ti,
kdo užívali ženšen (jinak také rozchodnice růžová) po jeden týden, zaznamenali
znatelný pokles fotonového záření ve srovnání se skupinou, která dostávala
placebo.
Lidská pokožka dokáže zachycovat energii a informace ze slunečního
světla
Ze všeho nejzajímavější je
pravděpodobně možnost, že povrch našeho těla obsahuje buňky schopné aktivně
přijímat energii a informace z ultrafialového světla (právě s ním je ovšem v
této době podle mne problém, pozn. jm). Ozáření slunečním světlem vyvolává ultraslabé
záření ve fibroblastech lidské pokožky. Když se dotkne světlo ze zdroje umělého
slunečního záření fibroblastů normální pokožky nebo pokožky přecitlivělé na
ultrafialové světlo (xeroderma pigmentosum), vzniká tehdy 10 x až 20 x více
vyzařovaných ultraslabých fotonů v pokožce postižené přecitlivělostí. Nemocné
buňky ztrácejí kapacitu uchovávat ultraslabé fotony, což poukazuje na existenci
jiného mezibuněčného systému, který fotony v lidském těle spravuje. Funguje
pigment pokožky jako přírodní solární panel ?
Melanin dokáže transformovat
energii ultrafialového světla v teplo při procesu známém jako ultrarychlá
vnitřní konverze, kdy 99.9 % absorbovaného UV záření je proměněno z potenciálně
geno-toxického (DNA poškozujícího) ultrafialového záření v neškodné teplo.
Pokud melanin může převádět světlo v teplo, mohl by také UV záření proměňovat v
jiné biologicky nebo metabolicky použitelné formy energie? Není to otázka až
tak od věci, vezmeme-li v úvahu, že třeba gama záření, které je vysoce toxické
pro většinu forem života, je zdrojem výživy pro určité druhy plísní a bakterií.
Výkon biofotonů v lidské těle podléhá slunečním a měsíčním gravitačním
silám
Nedávná měření biofotonových
emisí v obilných klasech z polí v Brazílii a Německu ukázaly mezikontinentální
synchronizaci podle rytmů spojených s lunisolárním přílivem a odlivem. Ve
skutečnosti gravitační síla, v níž má Slunce podíl 30 % a Měsíc 60 %
kombinované precese, reguluje řadu důležitých skutečností při pěstování rostlin
na této planetě.
Záměr je životní silou fyziologie
Záměr
je definován jako myšlenka soustředěná k výkonu určené akce. Správně
zacílené myšlenky mohou ovlivňovat živé i neživé organismy, prakticky od
jednobuněčných organismů až po lidské bytosti. Vyzařování
světelných částic se zdá být mechanismem, skrze který záměr realizuje svůj
účinek. Všechny živé organismy vyzařují neustálý tok fotonů ve
smyslu nasměrovat okamžité signály odjinud z jedné části těla do druhé a do
okolního prostředí. Biofotony jsou uchovávány v intracelulární DNA. Když je
organismus nemocný, odrazí se to v hodnotách biofotonových emisí. Řízený záměr je manifestován jako elektromagnetická
energie aktivně udržující nestabilitu fotonů. Zdá se, že naše záměry mají k
dispozici plně souvislé frekvence, které jsou schopny měnit molekulární
strukturu hmoty. Aby byl záměr efektivní, je potřeba vybrat vhodnou
chvíli. Všechny živé bytosti jsou totiž navzájem vůči sobě i zemi a změnám v
její okamžité magnetické energii synchronizované. Ukázalo
se, že i energie či myšlenka mohou ovlivnit charakter prostředí.
Hypnóza, fenomén stigmat a placebo efekt se také dají považovat za typy záměrů,
jako instrukce pro mozek během určitého stavu vědomí. Případy spontánního
vyléčení nebo léčení na dálku vážně nemocných pacientů reprezentují příklady obzvláště
dobře soustředěného záměru kontrolovat choroby ohrožující naše životy. Tento
záměr uzdravit stejně jako víra nemocné osoby v účinnost léčivého působení
rozhoduje o kvalitě a výsledku působení.
translation
OSUD.cz by Irena, děkujeme!
http://www.osud.cz/veda-opatrne-priznava-lide-jsou-bytosti-tvorene-svetlem
Zdroj originálu: http://www.healthyaeon.com/
Služby
Obsah
