Ludmila
Eleková
Svoboda v očkování
Ludmila Eleková vystudovala
medicínu a atestovala se jako praktická lékařka. Postupem času ale začala
objevovat mezery v konvenčním lékařství, zejména velkou mezeru
v něčem tak samozřejmém a společensky uznávaném, jako je očkování.
Zjistila, jak vážné následky může mít, a rozhodla se nenechat si to pro sebe.
Když začala pracovat jako
praktická lékařka, přesvědčila se, že pacienti stůňou jinak, než se píše
v učebnicích, ze kterých studovala na lékařské fakultě. „Když dám
pacientovi léky na nějakou běžnou nemoc, leckdy ji má do měsíce zpátky.
Konvenční medicína spíš jen potlačuje příznaky nemocí, než aby je zcela
vyléčila,“ říká Ludmila Eleková. I kvůli zdravotním potížím vlastních dětí
potom začala odhalovat i další úskalí běžné lékařské praxe.
Až po několika letech mi došlo, že to není
výchovou
„Byla jsem se synem na prvním
očkování ve třech měsících věku. Když jsme přišli domů, jen řval a řval.
Myslela jsem, že je hladový, ale pouštěl se prsu a nechtěl pít. Pak jsem zjistila,
že má celou půlku zadečku oteklou a rudou jako ruská vlajka,“ vzpomíná. Vysoké
teploty za doprovodu neustálého pláče pokračovaly tři dny. „Pak to sice
odeznělo, ale změnilo se mu chování. Přestal spát,“ popisuje Ludmila Eleková.
Vzdělání na univerzitě ji prý
vůbec nepřipravilo na to, že po očkování může něco takového nastat. U syna se
z ničeho nic začala projevovat hyperaktivita, byl agresivní a vzteklý.
Říkala si, že je třeba jen tvrdohlavý, nebo se trápila, že ho špatně vychovala.
„Stejně jsem ale cítila, že je někde něco špatně, že přece nejsem ve výchově
tak neschopná, bylo to moje druhé dítě. Až když mu bylo devět let, došlo mi, že
je to z očkování. Seděla jsem tehdy na přednášce jednoho holandského
homeopata, který mluvil o možných následcích očkování, poslouchala a jen si
říkala: 'Proboha, takhle
přesně se to u syna vyvíjelo taky,'“
vypráví.
Sama jsem se musela naučit, co vakcína vůbec
obsahuje
Vrhla se tedy do samostudia a
několik let se probírala odbornými knihami a studiemi, ze kterých jí šla hlava
kolem. Dozvěděla se, že očkovací vakcíny obsahují hliník a rtuť, jež mohou
způsobit poškození v mozku a s ním spojený autismus, hyperaktivitu,
dyslexii, sníženou imunitu či nejrůznější alergie. „Zjistila jsem, že to, co se
na medicíně učí a co my lékaři říkáme pacientům nebo co se píše běžně
v tisku, je jen půlkou pravdy, někdy dokonce úplná lež,“ říká lékařka.
Nejvíce jí na tom všem vadí, že
většina lékařů nebezpečí ignoruje nebo ho nevidí. Anebo ho vidí, ale nepostaví
se mu, protože se bojí zákona, který očkování dětí nařizuje povinně. „Kdybychom
se ale všichni báli, žijeme pořád v jeskyních. Když jsem ještě ke všemu
všude viděla výzvy, aby se lidé nechávali očkovat, a všechny ty diskuse kolem
toho, prostě už jsem se naštvala a napsala první článek na slovenský web Sloboda v očkovaní,“ říká. To bylo
zhruba před dvěma lety. Od té doby napsala a přeložila ještě několik dalších
článků a nyní připravuje celou knihu.
Rodiče mohou spustit lavinu
„Říkám lidem informace, se
kterými ať naloží podle vlastního uvážení. Ale nezakládám žádná hnutí,
nebojuji. Boj nefunguje a válka plodí jen další válku,“ upozorňuje Ludmila
Eleková. „Je tu prostě oblast medicíny, kde se rutinně provádí něco, o čem
nemají ti, co to provádějí, dostatečné informace, ať už jsou to lékaři, nebo
lidé tvořící zákony, které očkování nařizují,“ dodává.
I rodiče dětí podle ní často
tuší, že něco není v pořádku. Byla by ráda, kdyby se o potížích
s očkováním dozvěděla veřejnost, kdyby rodiče pokládali lékařům otázky a
tvrdohlavě vyžadovali odpovědi, na něž mají právo. „Když bude na lékaře vyvíjet
tlak dostatečně velká menšina lidí, systém se naruší. Podobně jako při sametové
revoluci, jednotlivé výkřiky proti režimu se dařilo umlčet, ale plný Václavák
už přehlédnout nešlo,“ říká s nadějí.
Zdroj: http://www.hrdinou.cz/101-hrdinu/ludmila-elekova-28
Služby
Obsah
