Brána
Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely
Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan
Drazí přátelé, jsem Marie Magdaléna. Znáte mě, má osoba a tvář se stala součástí vaší historie a tak došlo k jejímu zkreslení a zkažení. Vy však můj původ znáte, protože žijeme ze stejného zdroje – onoho prostoru v srdci, Domova duše. Byli jste poháněni stejnou touhou, která mě ovládala během mého života na Zemi. Touha, dychtění po pravdě, po tom, co je skutečné, po podstatě. Touha žít z vaší duše, z inspirace, z jádra – to je to, na čem vám záleží.
Žít tímto způsobem může způsobovat bolest. Přivádí vás to k vašim nejtemnějším částem, protože žít z vnitřního jádra znamená, že musí být vše spatřeno. Světlo musí svítit na vše, tudíž se můžete stát jedním a úplným. Mnoho lidí se věnuje boji se sebou a vidět to je bolestivé. Lidé často žijí představami, obrazy a zidealizovanými soubory pravidel, jak být úspěšnou lidskou bytostí, která je ve světě uznávána a respektována. Pak než se nadějete, jste unášeni názory a požadavky hlavního proudu společnosti. Cítíte, že se musíte přizpůsobit jejímu způsobu myšlení, abyste byli atraktivní a dobří v očích světa. To vás odvádí od vašeho vnitřního jádra a tímto způsobem se sebou ztrácíte spojení. Stále je tu však hlas, který říká: „Běž dovnitř, objev, kdo jsi.“ V takto otevřeném prostoru bez jakýchkoli hodnocení můžete objevit, kdo jste: světlé i temné stránky a vše, čím jste prošli: své pocity, emoce a reakce.
Milovat sám sebe znamená otevřít se tomuto prostoru uvnitř, být sám se sebou a pozorovat, co tam je. Přesto přichází onen hlas z vnějšku, až příliš často hlas strachu, který říká: „Buď dobrý, buď poslušný a přizpůsob se normám. Neprojevuj se v očích druhých lidí odlišně nebo divně.“ Vy tak znovu ztrácíte otevřený prostor a vnitřní dialog se sebou samými. Nutíte se do okovů, soudíte podle standardů vnějšího světa, společnosti, a když tak činíte, ubližujete sami sobě. Tak jste často zmítání mezi žádostmi světa, jež jsou často hlasem strachu, a pláčem duše, který by vás vedl dovnitř, do jádra toho, kým jste. Jak se můžete vypořádat s tímto bojem, s tímto přetahováním mezi vnitřním a vnějším, mezi jádrem a vnějškem?
Naslouchejte hlasu svého srdce. Vyberte si. Vyberete si cestu, po jaké chcete v tomto životě jít. Rozhodněte se pro ni celou svou intenzitou, bezpodmínečně! Ponořte se do hlubin, kde vítězí skutečná láska. Vězte však, že v tomto hlubokém prostoru neexistuje žádné dno a můžete to pociťovat jako skok do propasti, do prázdnoty. Nebudete již více podporováni souhlasem, pochvalou a uznáním druhých, budete stát samostatně.
Pociťte na chvíli tento ohromný prostor ve středu svého srdce, kde neexistuje žádné hodnocení a zidealizované obrazy toho, kam byste měli jít. Přítomno je pouhé Bytí, čisté Bytí. Dokážete ustát tolik svobody nebo byste raději zůstali na vodítku norem a hodnot, které stanovují druzí? Dokážete se potopit do hlubin? Umíte skutečně žít?
Život vás vyzývá, abyste skočili do neznáma, a to je děsivé. Avšak omezit se na úzkou cestu toho známého a nežít život naplno, je horší. Tak se pak stáváte otroky vnějších podnětů, ztrácíte „sebe“ a nejste již šťastní. Nalezení skutečného uspokojení v životě může přijít pouze s tím, když následujete proud svého srdce. Váš tlukot srdce, který je ve vesmíru jedinečný, zná cestu sám. A někdy, když se ztratíte, je třeba projít temným obdobím, aby vás vrátilo zase zpět k sobě a pomohlo vám vzpomenout si, kým v nejhlubším jádru jste. Všechny vnější jistoty odpadnou a jelikož jste žili podle vnějších norem a ideálů, máte pocit, že je vše ztraceno, že jste se propadli do hluboké, černé díry – a to se zdá hrozivé! Nazývá se to „Temná Noc Duše“, přesto je jen průchodem. Dovádí vás to k Bráně, k té, která otevírá onen svět. Která otevírá něco většího, výhled, který si vaše obvyklé vidění, podmíněné strachem a starými myšlenkami, nemůže představit.
Představte si, že jste v temném tunelu. Nevidíte dokonce ani stěny tunelu a cítíte se obklopeni prázdnotou. Na prázdnotě není nic špatného. Prázdnota ve své podstatě není ani zlá ani špatná, je to absolutní otevřenost bez jakýchkoli předsudků či očekávání, na které by byla odkázána. Přesto ve vás prázdnota vyvolává strach, jako by vás ničila. To, co prázdnota skutečně ničí, jsou staré identity, které jste pokládaly za svou součást. Vězte však, že to, kým skutečně jste, nemůže být zničeno, to nemůže zmizet. To je věčné a neomezené právě tak jako prostor ve vašem srdci, o kterém jsem hovořila předtím. Onen prostor je tam – pořád. Představte si, že přijímáte prázdnotu a nedostatek jistot a zároveň cítíte svou sílu a nezávislost. Pak už nejste připoutáni k tomuto světu, jste svobodní do hloubi svého bytí!
Nadále si představujte, jak procházíte temným tunelem a náhle se před vámi zjeví Brána. Pozorujte, co s vámi tento obraz udělá: bojíte se Brány nebo jí chcete projít? Jsou dveře těžké a zavřené nebo jsou pootevřené a prosvítá jimi Světlo z druhé strany? Jen ho přijměte, nemusíte dělat vůbec nic. Představte si nyní, jak stojíte před touto Branou a dáváte ruku proti ní. Dovolte energii Brány, aby vámi proudila. Brána je hranicí, za kterou leží nové, to, co vám chce vaše duše ukázat, jakmile budete připraveni. Tím, že umístíte svou ruku na Bránu se seznamujete s novým a s tím, co chce proudit do vašeho života – v rytmu, který vám vyhovuje. Vnímejte, jestli to můžete přijmout. Jestli můžete přijmout energii nového, energii Domova a své duše. Nechte ji proudit vaší dlaní a celým svým tělem tak, jak je vám příjemné – ne příliš málo a ne příliš moc. Energie proudí kolem a skrze vaší hlavu, ramena a srdce, a jde dokonce hlouběji: do vašeho břicha, do pánve, kostrče a přes vaše nohy do chodidel. Buďte si vědomi toho, že pokud jste v Temné Noci Duše, něco nové vás za touto Bránou čeká, ačkoli to stále nedokážete vidět nynějšíma očima. S novýma očima uvidíte onu realitu na druhé straně Brány a vyvinete tyto nové oči tím, že necháte odejít starý způsob života. Když se již nebudete pevně držet jistot a přetrvávajících vzorců, na kterých jste předtím lpěli.
Jak poznáte, že jste připraveni propustit staré? Často je to prostřednictvím pocitů rozladěnosti, hněvu, nespokojenosti nebo zoufalství a beznaděje, které naznačují, že již nechcete věci tak, jak jsou. Můžete pak uvažovat: „Už tu nechci být. Nechci žít na Zemi“, ale to, co ve skutečnosti říkáte je: „Nechci už starý způsob. Nechci věci tak, jak jsou.“ Nicméně vaše mysl, formována tak, jako v minulosti, si nemusí ještě představit, že existují jiné cesty, a proto se Temná Noc Duše stává zoufalou a intenzivní. Jak odpadává staré a nové ještě nepřichází, jste na hranici a tento temný tunel vás nutí si vybrat. Buď pokračujete v následování hlasu svého srdce a zůstáváte sami sobě věrní nebo ustoupíte zpět k hlasům z vnějšku: hlasům strachu, známého a minulého. Snažně vás prosím: pokud nyní ve svém životě prožíváte Temnou Noc Duše, zůstaňte s ní, pokračujte dovnitř a pociťte, co tam je. Pokud je tam strach, nejistota, smutek nebo zoufalství, nesuďte je, zůstaňte s nimi a neodcházejte od nich.
Vaše Světlo je silnější než všechny tyto emoce, které nejsou koncovým bodem, nýbrž zastávkou na cestě. Vnímejte v dálce Bránu, která tam již je! Spojte se s energií nového za pomocí této Brány. Jednoho dne se dveře Brány široce otevřou a uvidíte je před sebou. Možná je to příliš, cítit to vše teď. Pozorujte to však na chvíli z dálky. Jaké to bude, až se Brána široce otevře a vy jí projdete? Co vás tam čeká? Jaké pocity to ve vás vyvolává? Nemusíte ještě jít za tuto Bránu, vše přijde ve správný čas. Pociťte však její příslib: krásu Světla, požitek, radost a úlevu toho, že tam jste. Pociťte klid zdejšího života a radujte se, neboť tato cesta, po které nyní putujete – ta, která je jako temná noc, jež oživuje váš strach, tam vede!
Udržujte tento pohled před svýma očima a vaše cesta bude jednodušší. Držím vás za ruku, pociťte mou přítomnost. Pokaždé, když se Brána otevírá, činí nás to šťastné a cítíme se s vámi všemi hluboce spojeni. My všichni jsme navzájem propojeni a každý jeden krok, který jednotlivec vykoná, v sobě přináší něco z nás všech vůči Celku.
Nyní si představte, že něco ve vnějším světě ve vás vyvolává silnou emoci – například, hněv. Když se s ním vypořádáte vědomě, můžete ho v sobě plně pozorovat. Nic s ním neděláte, přičemž ho zároveň pozorujete a sledujete. Už se neztotožňujete s hněvem, neztrácíte v něm sami sebe, jen dovolujete hněvu být tím, čím je. To je stav nezaujatosti, ale nezaujatosti, která nabírá ohromnou sílu, protože vše, co jste se naučili vás svádí a přitahuje do vašich nálad, dovnitř emoce hněvu a strachu. A aby to bylo ještě složitější, jste taktéž přitahováni k souzení tohoto hněvu a strachu. Jste tedy přitahování dvěma způsoby a odtahováni od vědomí, od východu, o kterém jsem hovořil na začátku: východ, který je cestou k vnitřnímu míru. Vaše obvyklé způsoby nakládání s emocemi vás od tohoto středu, takříkajíc od tohoto vědomí odtahují a přesto je to jediná cesta ven. Pouze tím, že tiše pozorujete celý rozsah emoce se nestáváte nevědomými, zůstáváte plně přítomni. Nemusíte se nechat přitahovat ani k emoci ani k hodnocení této emoce. Díváte se na ni s plným vědomím s pocitem jemnosti: „takhle to ve mě je.“
Marie Magdaléna
© Pamela Kribbe 2012
www.jeshua.net
Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz
Služby
Obsah
